Mrštní, silní a neobyčejně obratní. Návštěvníci Zoo Praha mohou nově ve venkovní expozici Pavilonu šelem a plazů spatřit karakaly. Aktivní kočkovité šelmy zaujmou především svými charakteristickými štětičkami na uších. Nový pár by mohl navázat na několik úspěšných odchovů v minulosti, pražská zoo se totiž k druhu obývajícímu africké a asijské savany vrací po sedmi letech.
Karakal je rychlý běžec, který vyniká v náročném balvanitém terénu i mezi rozeklanými skalisky. Chodidla zadních nohou jsou porostlá chlupovými polštáři a umožňují mu pružný odskok a rychlý start. Výskokem až do tří metrů dokáže chytit ptáka přímo v letu a loví i těžko polapitelné damany. Někdy si však nejvýše dvacetikilogramoví karakalové troufnou i na kořist dvakrát větší než oni sami.
Návštěvníky nejčastěji upoutají výraznými rysími štětičkami na uších. Přes tuto podobnost však karakal k rysům nemá bližší vazbu a řadí se do příbuzenské linie‚ zlatých koček z afrického kontinentu. Velké boltce slouží k hledání kořisti i vzájemnému dorozumívání. V suchém prostředí savan umí karakal výborně hospodařit s vodou a navíc v něm díky své srsti dokonale splývá.
Karakalové se vrátili do stejné expozice, ve které už byla v minulosti odchována tři mláďata. Mladý pár by tak na úspěšný chov mohl brzy navázat. Po porodu odchovává samice mláďata většinou v opuštěné noře dikobraza nebo v jeskyni. Zhruba v pěti měsících mláďatům naroste stálý chrup a začínají se od matky osamostatňovat, sourozenci se ale mohou držet pospolu i dalších několik měsíců.