Souhlas s cookies přináší výhody plného využití vašeho webu
.jpeg)
.jpg)
.jpg)
Sedmdesátá třetí Velká květnová cena, Dámský dostihový den se uskuteční v neděli 22. května 2022 v prostorách Chuchle Areny Praha. Jedinečné odpoledne, které je na míru stvořené pro všechny ženy, se ponese v duchu pocty Laty Brandisové, první a jediné vítězky Velké pardubické. Poběží se i premiéra Poháru Laty Brandisové, které se budou účastnit pouze žokejky.
Svoji účast na dostihovém dni potvrdil spisovatel a novinář Richard Askwith, autor životopisné knihy o Latě „Nezlomná“.
Dostihový den bude mít i charitativní význam a část vstupného bude věnovaná na pomoc třem konkrétním příběhům.
Vaší přítomností tak přispějete, Nině Šajnové na hipoterapii, manželům Zaorálkovým na asistenčního psa a Adámkovi Hrdému na pomoc v boji se svalovou dystrofií.
Na své si přijdou i naši nejmenší návštěvníci. Na ně se už teď těší naši poníci, užijí si malování na obličej, dílničky, loutkové divadlo, podívají se na ukázky králičího hopu a další.
Co nám řekli manželé Zaorálkovi a zákonní zástupci Niny a Adámka.
Nina je pětiletá krásná, veselá holčička, která miluje písničky a básničky, zvířata a dětský kolektiv, nově si také užívá vodu.
Nina se narodila jako zdravé miminko. Ve čtrnácti dnech přestala sát mléko a kvůli křečím musela být hospitalizována. V nemocnici zjistili, že prodělává meningitidu bakteriálního původu. Lékaři ji museli uvést do umělého spánku, dýchal za ní přístroj, byla na kapačkách a měsíc a půl bojovala o život než jí zabrala ta správná antibiotika. Bohužel ji nemoc poškodila mozek, především pohybová a zraková centra (diagnóza dětská mozková obrna). Navíc se jí rozvinula epilepsie, na kterou od té doby bere denně léky.
S Ninou hodně rehabilitujeme, aby mohla udělat alespoň nějaký pokrok (aby se například začala přetáčet na boky, udržela vzpřímeně hlavu nebo začala trochu víc vidět).
Také jí kupujeme doplňky stravy na podporu imunity a mozkové činnosti, abychom předcházeli častým bronchitidám a jinému nachlazení, zkoušíme alternativní medicínu. Zkrátka děláme, co je v našich silách, aby se její zdravotní a fyzický stav zlepšil nebo alespoň nezhoršoval.
Jsme tělesně postižení manželé v plném invalidním důchodu. Oba k životu potřebujeme invalidní vozík. Se svým postižením žijeme od narození. Naučili jsme se s ním žít. Jsme si s manželkou navzájem velkou oporou již 20 let. Snažíme se být samostatní a nezávislí na okolí. K naší samostatnosti nám velkou měrou pomáhají dva asistenční psi, jeden mně a jeden manželce.
Oba dva jsou však již v důchodovém věku a nedávno se výrazně zhoršil zdravotní stav jednoho z nich. O našeho starého nemocného pejska se s manželkou staráme, jak to jen dokážeme, za vydatné pomoci veterináře, ale pomoc asistenčního psa potřebujeme i my sami. Jeho pomoc nám velmi chybí. Byl to neocenitelný pomocník při pohybu venku, nakupování i péči o domácnost, pomáhal při podávání jakýchkoliv spadlých předmětů, vynášení odpadků, dokázal rozsvítit světlo tam, kde nedosáhneme na vypínač, donést zvonící telefon, otevřít a zavřít dveře. Byl nezbytnou pomocí i venku nebo v nákupních centrech, kde pomáhal při rozjezdu vozíku, směrování při sjíždění z kopce, pomoc při drobném zaseknutí vozíku např. ve štěrku nebo nerovnostech chodníku.
Musím zdůraznit i bezpečnostní hledisko, v doprovodu psa se ve večerních hodinách na ulici cítíme mnohem jistěji. Proto jsme oslovili Středisko výcviku vodicích psů, které nám asistenčního psa cvičí. Od této školy jsem měl svého prvního asistenčního psa, se kterým jsem byl velmi spokojen.
Adámek se narodil jako zdánlivě zdravý kluk v srpnu 2013. Okolo druhého až třetího měsíce jsme si začali všímat malých odlišností od ostatních dětí v našem okolí a když ani v 5. měsíci nepásl koníky, nesahal po hračkách, bylo nám to divné, přesto že náš pediatr tvrdil že je pouze typicky líný chlap.
Změnili jsme lékaře a věci nabrali určitý spád. Vyšetření, genetika a dlouhé čekání několik měsíců na výsledky, kdy si víte, že něco není v pořádku, ale přesto doufáte. Konečná diagnóza „merosin deficitní kongeńitální svalová dystrofie“ s verdiktem elektrický vozík do konce života nás velice zaskočila, překvapila a na chvíli srazila na kolena. V životě jsme tuto diagnozu neslyšeli, všichni v rodině byli zdraví.
Adámek začal od svých 6 měsíců pravidelně cvičit a protahovat, a přesto, že fyzioterapie je pro něj důležitá aby se příliš nezhoršoval, zároveň je důležité jej „nepřetížit“ a svaly příliš neunavit. Má slabé jak nohy, tak i ruce. Za poslední rok bohužel hodně a rychle vyrostl, jeho slabé svaly „nestíhají“ a hodně se mu zhoršila skolioza zad, sezení a stabilita, což nás dost překvapilo. V podstatě i my se pořád učíme, co nám jeho nemoc přinese, vezme, změní. Adámek se sám neposadí, neleze, nestojí a nikdy nebude chodit. Již má za sebou dvě operace nohou, kdy mu protahovali šlachy, aby mohl nosit ortézy a využívat vertikalizační stojan, který je pro jeho tělo, svaly, kosti i srdce velice důležitý.
Adámek chodí s asistentkou do druhé třídy klasické základní školy. Je velmi chytrý, miluje filmy, superhrdiny, hru na playstationu, stolní hry a moc rád čte. Potřebuje neustálou a každodenní péči a hlavně dopomoc a asistenci se vším. Nejšťastnější je ve svém elektrickém vozíku, kde se alespoň chvíli cítí svobodný a samostatnější.